Prokop Bakalář
Bratr Prokop Bakalář z Jindřichova Hradce (zemřel 13.9.1507) Byl na bratrském sněmu v Rychnově nad Kněžnou konaném 5.5.1494 ustanoven sudím Jednoty Bratrské, tedy předsedou Úzké rady Jednoty Bratrské, které byla po Ježíši Kristu přiznána prvotní moc v církvi. Na dalším Rychnovském sněmu 19.4.1500 převzal úřad sudího Jednoty Bratrské biskup Tůma z Přelouče.
Vyjadřoval se např. k posvátným obrazům: "Spisek o hanebném hříchu, těchto časův již lidem ne velmi známém, totižto o modlářství", prvního z členů "úzké rady" Jednoty, bakaláře Prokopa z Jindřichova Hradce z roku 1492. Zde se vrací opět duch Chelčického a Táborských, kdy Biskupec je i přímo jmenován, v příkladech i argumentaci. Prokop, vycházeje z textů knihy Zjevení, o posvátných obrazech takto píše: "Neb všecko, což od lidí můž a má Bohu činěno býti, vnitř i zevnitř, to lidem svatým a netoliko opravdovým, ale což horšího, nejedni i mylným svatým a dřevěným i kamenným svatým, kteříž se ostarají a zvetšejí, kteříž tak mocni jsou sobě pomoc učiniti, aby much a vrabcův, kteříž je uposedají a ukakají, s sebe sehnati nemohli, ani prachu a dýmu s očí svých setříti. Tak jest nynější křesťanstvo vyučeno od apoštolské stolice skrze rozmnožení kněžstva a mnichovstva, i těch a nejvíce jako na špalcích lidem k oku chodí, ke cti a chvále Boží."(2)
Bratr Prokop z Jindřichova Hradce – ten stál u začátků jednoty po Řehořově boku. „Jeho spisy jsou líbezné, v nichž vše čísti se hodí,“ napsal o něm později Jan Blahoslav. Na Karlově učení se Prokop stal bakalářem, a svoje vědomosti mohl prohloubit jako knihovník dvou předních knihoven university. „To za podstatné k spasení máme, kde jest vůle opravená a ustavená milostí boží, jíž chce pokorně vše věřiti, co Bůh chce, aby tomu uvěřeno bylo, a chce vše věrně činiti, co Bůh chce od každého činěno míti. Neb tj. víra, která skrze lásku dělá. A proto tak držíme a věříme, že žádný nemůže k větší dokonalosti přijíti, než aby ve vůli byl opraven a ustaven milostí boží byl, zvláště tak, aby měl vůli povolnou a poddanou ve všem vůli boží dokonale. Neb jest známo z Písem svatých i z napsání mnohých doktorů, že vůle jest hlava všech mocí duše a hýbe jimi ke skutkům a bez ní nic svatého a trvanlivého nemůže činěno býti. Cokoli jest zlého v těle neb v duchu, v slovu nebo v skutku, to pochází ze srdce vzpurného a svévolného.“
„Kdož k pravdě přicházeli a přicházejí, z kterýchkoli řádů a stavů, od konvrše až po papeže, od sedláka až po císaře, pod kterýmkoli posluhováním svátostí, buď v Římě nebo v Čechách, v Řecích anebo mezi Armény a tak dále, o těch držíme, že spaseni bývali a budou. Neb Bůh nejvíce hledí k srdci a tak jest dobrý k těm, kteří jsou upřímného srdce, že mocí svou je ostříhá a zachová, by pak takoví ze svého nevědomí uhodili k falešným prorokům aneb mezi vlky a stádo Antikristovo, a poslouchajíce jich sprostně pro Boha něco zle věřili nebo činili z nevědomí, majíce za to, že jsou ti, jímž přináleží ona řeč Pána Krista.“(3)
____________
zdroj:
(1) kniha 555 let Jednoty bratrské v datech, sestavil Mgr. Evald Rucký, Th.D, Ep. Fr.
(2) POSVÁTNÝ OBRAZ A JEDNOTA BRATRSKÁ, Ota Halama, V plném znění otištěno in: Teologická reflexe 6 / 2000 / 2, s. 116 – 123
(3) https://dvojka.rozhlas.cz/323-schuzka-jednota-bratrska-predchudci-a-zakladatele-7939618
(4) Nové bratrské listy 03/2007